30.1.2009

Někdy můžeme dlouhou dobu žít jako žena z dnešního textu. Sehnutí, zkřivení, pod tíhou konkrétních věcí, špatných rozhodnutí, zraňujících zkušeností, není v naší moci se napřímit. Je tu ale někdo, v jehož moci to je.

 Lk 13,10-17
13,10 V sobotu učil v jedné synagóze.
13,11 Byla tam žena, která byla stižena nemocí už osmnáct let: byla úplně sehnutá a nemohla se vůbec napřímit.
13,12 Když ji Ježíš spatřil, zavolal ji a řekl: "Ženo, jsi zproštěna své nemoci" a vložil na ni ruce;
13,13 ona se ihned vzpřímila a velebila Boha.
13,14 Avšak představený synagógy, pobouřen tím, že Ježíš uzdravuje v sobotu, řekl zástupu: "Je šest dní, kdy se má pracovat; v těch tedy přicházejte, abyste byli uzdravováni, a ne v den sobotní."  
13,15 Na to Pán odpověděl: "Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet?
13,16 A tato žena, dcera Abrahamova, kterou držel satan spoutanou po osmnáct let, neměla být vysvobozena z těchto pout v den sobotní?"
13,17 Těmito slovy byli všichni jeho protivníci zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad podivuhodnými činy, které Ježíš konal.

                                                                              ^{zdroj: jump.cho.cz}