Pro Ježíše není strach (...) problém
J 20,24-29
20,24 Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel.
20,25 Ostatní učedníci mu řekli: "Viděli jsme Pána." Odpověděl jim: "Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím."
20,26 Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: "Pokoj vám."
20,27 Potom řekl Tomášovi: "Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!"
20,28 Tomáš mu odpověděl: "Můj Pán a můj Bůh."
20,29 Ježíš mu řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili."
zdroj: jump.cho.cz
"Můj Pán a můj Bůh."<br />
... je to i naše vyznání?... <br />
Ano?... Ale je to tak skutečně? Necháváme Ježíše mluvit do všech našich záležitostí? Necháváme Ho tedy vládnout, když je Pán? A hledáme vlastně Jeho vůli? Nebo radši tu svou? A je nám jediným Bohem, který je hoden uctívání? Nebo máme ještě bohy a bůžky... jinak řečeno: Vyznáváme lásku Bohu a přitom smilníme ještě s někým/něčím jiným?
Dokonalé to asi nebude nikdy,ale když se snažíme být nasměřováni na Ježíše a snažíme se ho stále víc a víc poznávat, hledat tu správnou cestu tak si myslím, že je to správné. Snažím se o to a když to někdy nevyjde, tak mám láskyplnou náruč Otce a můžu začít znovu. Jde o to chtít hledat a jít pořát dál.
No takový Tomáš potřebuje vždycky nějaké důkazy, jinak neni schopen vidět věco transcendentně neboli duchovním zrakem, je to tělesný křesťan, který pokud "si nešáhne" nevěří...kolik je takových z nás?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.