Řím 8,20-21 Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.
Někdy se o křesťanech mluví jako o lidech, kteří žijí pro život, který přijde „potom“. Kdo se odváží uvěřit Bohu, ví, že křesťan je člověk žijící přítomný okamžik. Snaží se, buduje, roste, ale nad to všechno ví, že přítomný okamžik rychle pomíjí. Zkus si dnes vážně položit otázku, co v tvém životě je trvalé? O čem bys mohl(a) říci: „to vydrží navždy“? Marnost lidské námahy, pomíjivost lidských skutků je přemožena hodnotou lásky, s jakou vše děláme. Snad se tě dotkne tajemství věčnosti, ve které platí, že „silnější než smrt je láska!“ (Píseň písní 8,6). Kde můžeš najít jistotu, že to tak je? Kde objevíš jistotu křesťanské naděje? Dívej se na Ježíše na kříži. Chval ho a děkuj za Boží lásku, která šla až do krajnosti. Nemusím být bezchybný, dokonalý. Jsem milovaný bezvýhradně.
V tom je má naděje, v tom je i tvá naděje. Marně se v naději spoléhá, kdo se Boha v činech nebojí. (sv. Řehoř)
Nemusím být bezchybný, dokonalý. Jsem milovaný bezvýhradně.
Co je v mém životě trvalé? Pozemský život sám o sobě trvalý není, tak jak v něm může být něco trvalého?...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.