Zanedbávání chvály je jedním z důvodů egocentrického postoje lidí, kteří se hodně modlí. Bez tohoto rozměru chvály je modlitební život ochromený. Chválit znamená vyslovit souhlas, obdiv a uznání. Lidé to často vyjadřují tím způsobem, že tleskají, zdvihají své ruce nebo propukají v hlasitý radostný jásot. Mnoho výzev k Boží chvále obsahují žalmy. Chvála a dík jsou spontánní odpovědí člověka na Boží působení v jeho životě. Chválím a velebím Boha prostě proto, že je, takového, jaký je a děkuji Bohu za to, co mi daroval, co vykonal v mém životě. Víra umožňuje chválit Boha i v čase temnoty a zkoušky a to sice s pevným přesvědčením, že těm, kdo milují Boha všechno napomáhá k dobrému (Ř8,28;Sk5,41). Ve vzdávání chvály je skryta veliká moc. Chvála zlepšuje vnitřní postoj člověka, proměňuje smutek v radost, pochybnost v naději, lhostejnost v nové nadšení. Modlitba chval vede také často ke zlepšení vnější situace, neboť tato chvála umožňuje Boží oslavu právě v této konkrétní situaci. A to znamená, že Boží Duch dostává prostor k mocnému působení. Lidé, jež se skrze chválu odevzdají tomuto Duchu, jsou vnitřně posíleni a potěšeni a jsou jím (ať jsou si toho vědomi či ne) vedeni i ve vnějších věcech. V Boží chvále člověk zároveň vytváří prostor k odpuštění bratrovi a dostává nový pohled na skutečnost. V určité míře pak věci vidí Božíma očima..
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.