12. 8. 2010

Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší?

²¹Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?“ ²²Ježíš mu odpověděl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“²³„S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. ²⁴Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen mnoho tisíc hřiven. ²⁵Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. ²⁶Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ‚Měj se mnou strpení, a všecko ti vrátím!‘ ²⁷Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. ²⁸Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: ‚Zaplať mi, co jsi dlužen!‘ ²⁹Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!‘ ³⁰On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. ³¹Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. ³²Tu ho pán zavolal a řekl mu: ‚Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; ³³neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?‘ ³⁴A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. – ³⁵Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru.“

/Mt 18,21-35/

Odpuštění druhému není žádná naše zásluha, hrdinský čin hodný titulku v novinách, skutek, za který bychom si mohli zasloužit nebe. Ne. Odpuštění je dar Boží. Teprve potom se můžeme my lidé k tomuto daru připojovat svým odpuštěním druhým, přiznávat se k tomuto daru svým milosrdenstvím k druhým. A na základě dnešního textu můžeme říct, že naše odpuštění je nutnost, bez níž nespatříme Boha.

zdroj: jump.cho.cz