Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.
2Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.
3Sleduješ mou stezku i místo , kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.
4Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.
5Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.
6Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.
7Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?
8Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.
9I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,
10tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.
11Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.
12Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.
13Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.
14Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky,toho jsem si plně vědom.
15Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubšíchútrobách země.
16Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal .
17Jak si vážím divů , které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet,
18sčetl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou.
19Kéž bys, Bože, skolil svévolníka. Pryč ode mne, vy, kdo proléváte krev!
20Dovolávají se tě při svých pletichách, zneužívají tvé jméno tvoji protivníci.
21Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli?
22Nenávidím je, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé.
23Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid,
24hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!
/Ž 139/
Dovol dnes Boží lásce, aby se tě skrze tento žalm dotkla, aby tě objala.
Zdroj: jump.cho.cz
Nádhera
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.