„Co je ti, Hagaro? Neboj se! Bůh slyšel hlas chlapce na tom místě, kde je."
Za časného jitra vzal Abraham chléb a měch vody a dal Hagaře. Vložil jí dítě na ramena a propustil ji. Šla a bloudila po Beeršebské stepi.
Když voda v měchu došla, odložila dítě pod jedním křoviskem.
Odešla a usedla opodál, co by lukem dostřelil, neboť si řekla: „Nemohu se dívat, jak dítě umírá.“ Usedla tam, zaúpěla a rozplakala se.
Bůh uslyšel hlas chlapce a Boží posel z nebe zavolal na Hagaru. Pravil jí: „Co je ti, Hagaro? Neboj se! Bůh slyšel hlas chlapce na tom místě, kde je.
Vstaň, vezmi chlapce a pečuj o něj, já z něho učiním veliký národ.“
Tu jí Bůh otevřel oči a ona spatřila studni s vodou. Šla, naplnila měch vodou a dala chlapci napít.
A Bůh byl s chlapcem. Když vyrostl, usadil se ve stepi a stal se lučištníkem.
/Gen 21, 14-20/
Bůh vidí řešení tam, kde z našeho pohledu již žádné řešení není.
Zdroj: jump.cho.cz
Bůh slyší náš hlas právě na tom místě, kde jsme, ať už jsme kdekoli... To je moc povzbudivé :-)
...a vidí řešení tam, kde ho my lidsky nevidíme... :o)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.