Co je zaseto v slabosti, vstává v moci.
Ale někdo snad řekne: „Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?“
Jaká pošetilost! To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře.
A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice nebo nějaké jiné rostliny.
Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jeho zvláštní tělo.
Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné.
Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci.
Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní
/1 Kor 15, 35-38; 43-44/
O tom, jak bude vypadat naše tělo po vzkříšení, toho moc nevíme. Ani si to neumíme v našich pozemských skutečnostech představit. Něco málo o těchto věcech říká apoštol Pavel v dnešním textu. Mluví v obrazech, přirovnáních. Možná po přečtení textu nebudeš o moc moudřejší. Nevadí. Bůh sám promění naše tělo a to je nad naše představy. Tato proměna se ale začíná pomalu uskutečňovat už teď proměnou našeho srdce. Bez ní nebudeme schopni přijmout nové tělo.
Zdroj: jump.cho.cz
to je síla
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.