1. 10. 2012

Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, máš mne rád?“

Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé beránky!“
Zeptal se ho podruhé: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Buď pastýřem mých ovcí!“
Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, máš mne rád?“ Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce!
Amen, amen, pravím tobě: Když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.“
To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech dodal: „Následuj mne!“

/J 21, 15-19/

Pán Ježíš, než Petrovi svěřil své stádce, se jej neptal – „Petře, už máš lepší známku z té angličtiny? Už sis opravil tu fyziku? Už ses naučil pořádně s tím počítačem? Zbavil jsi se konečně té a té své slabosti, hříchu? Už jsi o mně řekl svým nevěřícím spolužákům/ kolegům v práci?“ Nechtěl, aby se Petr vykázal něčím, co už dokázal. Jediná skutečnost byla pro Ježíše důležitá. Ježíš se nás jednou nezeptá kolik jsme toho dokázali, ale jak mnoho jsme (při tom) milovali.

Společné téma několika týdnů: Být pravým učedníkem
To, že je někdo Ježíšovým učedníkem nemá napsáno na čele. Má to být zjevné z jeho jednání, skutků. Ježíš ke svým učedníkům často mluvil, jak mají/nemají jednat. Nikdy jim nedal žádné osvědčení s razítkem, že jsou jeho učedníky, kterým by se mohli chlubit, prezentovat. Jejich život a život každého dalšího učedníka má být tou vizitkou, že patří Ježíšovi. 

Zdroj: jump.cho.cz