Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy.
Neboť Bůh, který řekl ‚ze tmy ať zazáří světlo‘, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.
Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás.
Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradni, ale nejsme v koncích;
jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi.
Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven.
Vždyť my, pokud žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven i Ježíšův život.
A tak na nás koná své dílo smrt, na vás však život.
Ale máme ducha víry, o níž je psáno: ‚Uvěřil jsem, a proto jsem také promluvil‘ – i my věříme, a proto také mluvíme,
vždyť víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář spolu s vámi.
To všechno je kvůli vám, aby se milost ve mnohých hojně rozmáhala, a tak přibývalo i díků k slávě Boží.
A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.
Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy
nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému.
Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.
/2Kor 4, 6-18/
Něco málo o Božím způsobu uskladňování své slávy.
Téma týdne: Umírat sami sobě
Zdroj: jump.cho.cz
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.