Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát.
"Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou zručností a důmyslem.
Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu.
Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých.“
Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát a druzí řekli: „Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy.“
A tak Pavel od nich odešel.
Někteří se však k němu připojili a uvěřili; mezi nimi byl i Dionysios z Areopagu, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.
/Sk 17, 29-34/
Možná jste to už sami zažili – mluvili jste s někým o víře a ve chvíli, kdy jste došli ke vzkříšení z mrtvých, si začínáte připadat jako úplní blázni. V kontrastu s nejrůznějšími „moudrými“ filozofiemi působí obyčejná slova o vzkříšení jako pohádka, utopie, bláznovství. Athéňané to viděli podobně. Na jiném místě v písmu Pavel říká, že Bohu se zalíbilo spasit nás bláznovskou zvěstí. Neboj se opřít o tuto zvěst, která přináší ţivot. Neboj se ji zvěstovat a stát za ní. Bůh se k ní přizná svými skutky. Neboj se modlit ve jménu Vzkříšeného za druhé. On sám bude jednat.
Zdroj: jump.cho.cz
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.