„Mně se nechce“, ale potom toho litoval, a přece šel.
„Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici!‘
On odpověděl: ‚Nechce se mi.‘ Ale potom toho litoval a šel.
Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane.‘ Ale nešel.
Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?“ Odpověděli: „Ten první!“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království.
Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu.
/Mt 21,28-32/
Sebekázeň zde dělá divy. Dělá z člověka „člověka“. Nejen to. Když se nám podaří ovládnout se a udělat, co bychom udělat měli, prožíváme při tom tichou radost. Radost z toho, že jsme zvítězili sami nad sebou. Naši otcové říkali, že to je to největší vítězství, kterého jsme schopni. Ovládnout sám sebe. V životě se mnohokrát za den musíme rozhodovat: „Mám to či ono udělat?“ A o kladném i negativním rozhodnutí vždy předně rozhoduje vertikála: má to, o čem rozhoduji, opravdovou hodnotu? A tím druhým rozhodujícím faktorem je naše vůle – po kladném rozhodnutí se musím přinutit a udělat to. A po záporném se musím zdržet, zastavit. Vertikála nám radí – jen ji poslechnout a ovládnout se.
(Jaro Křivohlavý – Není radost jako radost, KNA 2013)
Snažím se uchovávat a vybojovávat vnitřní svobodu, abych dokázal dělat to, co bych měl, nebo se nechávám vláčet něčím, co nechci?
Zdroj: Průvodce adventem 2014, připravila brněnská diecéze
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.