Zničí smrt navždy, Pán, Hospodin, setře slzy z každé tváře.
Hospodin zástupů připraví na této hoře všem národům hostinu tučnou, hostinu s vyzrálým vínem, jídla tučná s morkem, víno vyzrálé a přečištěné.
Na této hoře odstraní závoj, který zahaluje všechny národy, přikrývku, která přikrývá všechny pronárody.
Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, sejme potupu svého lidu z celé země; tak promluvil Hospodin.
V onen den se bude říkat: „Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději a on nás spasil. Je to Hospodin, v něhož jsme skládali naději, budeme jásat a radovat se, že nás spasil.“
Ruka Hospodinova spočine na této hoře, ale Moáb bude zašlapán.
/Iz 25,6-10a/
Konečně se i u nás prosazuje trend říkat nemocným pravdu o jejich stavu, ale vždy při zachování naděje. Formulace je to trochu šalamounská a v praxi to nebývá vždy snadné. Je vůbec možné být pravdivý a zachovat naději, když ta se upíná pouze k existenci pozemské a lékař vidí, že smrt je na dohled? Není nakonec nezbytnou podmínkou naděje především víra? (O naději s Marií Svatošovou)
Naděje je jako slunce pro život. Pokud přestane slunce svítit, zanikne velmi brzy život. Dante na bránu pekla, na místo věčné smrti, umístil nápis: „Zanech vší naděje.“ Pán je naší nadějí, kterou můžeme vidět i přes naše slzy.
Zdroj: Průvodce adventem 2014, připravila brněnská diecéze
Tak mě napadá asociace k doprovodnému textu - pravdivý stav a naděje... no... mě zase připadá, že jsme si odvykli umírat. Je trochu nemyslitelné, když někdo přijde do nemocnice, aby umřel, vždyť se tam šel vyléčit... ale to jen tak na okraj.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.