„Jděte i vy na moji vinici!“
„Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: ‚Co tu stojíte celý den nečinně?‘ Odpovědí mu: ‚Nikdo nás nenajal.‘ On jim řekne: ‚Jděte i vy na mou vinici.‘ Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!“ /Mt 20,6-8/
Nikdy není pozdě na to začít jednat podle Boží vůle.
1. čtení: Sd 9,6-15
žalm: Žl 21
evangelium: Mt 20,1-16
Podobenství vypravuje Ježíš. Před lidmi odhaluje povahu Otce, jenž je bohatý milosrdenstvím a dobrotivostí. Rozhovor ukazuje na skutečnost, že pravý problém nespočívá ve stejné výše vyplácené odměny podle rozhodnutí dobrotivého pána vinice, ale v tom, že ti první nechtějí dostat stejně jako ti poslední. Popuzuje jich totiž závist a žárlivost. Ježíš formuje učedníky, aby se otevřeli smýšlení jeho nebeského Otce, jenž chce, aby všichni lidé došli spásy. Už neplatí logika prvních a posledních, nýbrž všichni se máme stát bratry a sestrami spoluodpovědnými za Pánovu vinici, jíž je celé lidstvo.
Jednoznačně platí, že podobenství je určeno jak těm, kteří od svého mládí usilují o ctnosti, tak těm, kdo s touto snahou začnou v pozdější době svého života. Pán učí, že i ti, kdo k dokonalosti dospějí v pokročilejším věku, dostanou stejnou odměnu jako ti,kdo se namáhají po celý život. Chce ukázat, že to všechno je dílo jeho dobrotivosti a lásky, díky níž ani ti poslední nemusejí mít obavy, že budou opomenuti; i oni totiž dostanou nevýslovné dobro. Nikdy není pozdě.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.