23.8.2019

Příběh pochází z knihy Rút, z doby, kdy Izraelský národ procházel mnoha pokušeními k odpadu od Hospodina. Obsahem knihy je osud jedné rodiny, která musela opustit svůj lid, protože nastala doba hladu. Základem všeho je přátelský vztah mezi dvěma ovdovělými ženami, Moábkou Rút, (kterou mimochodem Matouš zařadil do rodokmenu Josefa, muže Marie, matky Ježíše) a její tchýní izraelkou Noemi . Rút je věrná nejen jí jako k bližnímu, ale je vnímavá vůči Hospodinově univerzální lásce ke všem lidem. On shlédl na ni, na cizinku. Pro něj jsou všichni lidé Božími syny a dcerami a o svůj lid pečuje. Všechno vychází z jeho iniciativy, která není podmíněna nějakými předchozími lidskými zásluhami. Rút přilne k Hospodinu a ke kultuře izraelského národa. Je to dílo Božího působení v jejím srdci.

Je to projev vyvolení. Je začleněna do rodokmenu krále Davida a skrze něho do genealogie Spasitele světa. Ježíšova odpověď židovským zákoníkům v doporučeném evangeliu k zamyšlení nad dnešním slovem jasně ukazuje na neoddělitelnost vzájemné lásky k Bohu a k bližnímu. Ptali se, jaké je největší přikázání v Zákoně. Ježíš musel citovat pouze z Písma. Ježíšova odpověď sestávala ze dvou citací ( Dt 6,5 a Lv 19,18). Představovaly jádro spirituality izraelského lidu. První přikázání se týká bezvýhradné lásky k Hospodinu. Novinka Ježíšova, spočívá v úzké souvislosti mezi oběma přikázáními. Ježíš je propojil ve „dvojjediné“ přikázání lásky, aby se stalo jádrem,které všechno osvěcuje, očišťuje a proměňuje. Dobré skutky mají cenu jen tehdy, jsou-li vykonány z lásky k Bohu a k bližnímu.