„Zaradoval jsem se, když mi řekli…“
„Zaradoval jsem se, když mi řekli: Do domu Hospodinova půjdeme!“ /Žl 122/
Žalmista vypráví, jak se těší na setkání s Bohem. Raduješ se i ty, když můžeš jít do domu Božího, do kostela?
1. čtení: Ezd 6,7-8.12.14-20
žalm: Žl 122
evangelium: Lk 8,19-21
Jestli jsem se zaradoval, když mi před lety řekli, že mám zajištěné sedadlo v autobuse na výpravu třemi světadíly s cílem navštívit Svatou zemi s městem, o němž píše žalmista svou poutní píseň? Podivná otázka. Ano, Jeruzalém je oním vyvoleným místem Boží přítomnosti. Svatým místem, na kterém se shromažďuje Boží lid. Každý poutník pomýšlí na toto místo s radostí a láskou. Mezi poutníky přicházel se svými rodiči do Jeruzaléma rok co rok také Ježíš (Lk 2,41). Je pravděpodobné, že se už jako dvanáctiletý modlil tento žalm během poutí.
Lásku k Jeruzalému ve 122. žalmu nelze však zřejmě přenášet jen na jakoukoli stavbu, kostel, nebo na instituční podobu církve. Je-li pro nás pozemský Jeruzalém nejposvátnějším místem na světě, uvažujeme o něm jako o obrazu naší absolutní budoucnosti: „Viděl jsem od Boha z nebe sestupovat na svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi“ (Zj 21,2). Blížící se začátek doby adventní připomíná vždy příchod Božího přebývání mezi námi. Text starobylého žalmu nás vybízí, abychom šli s radostí vstříc nové skutečnosti, kdy budeme bez jakéhokoli omezení Božím lidem.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.