„Proto se nyní raduji, že trpím za vás…“
„Proto se raduji, že nyní trpím za vás a to, co zbývá do míry utrpení Kristových, doplňuji svým utrpením za jeho tělo, to jest církev.“/Kol 1,24/
Utrpení je součástí života. Nikdo se mu nevyhneme. Snažme se je posvěcovat, dávat mu smysl tím, že ho budeme obětovat za druhé.
1. čtení: Kol 1,24-2,3
žalm: Žl 62
evangelium: Lk 6,6-1
V listě koloské církevní obci (Kol 1,24-2,3) vystupuje Pavel proti hlásání některých tamějších falešných učitelů, že Kristovo vykupitelské dílo je neúplné. Pavel však zastává názor, že připojovat něco dalšího k evangeliu nelze. Jedině je možné jako údy Kristova těla (církve) v jistém slova smyslu doplňovat to, co ještě schází do plné míry Kristových útrap. Jedná se především o soužení a utrpení zakoušené ve službě hlásání evangelia. On sám se zde představuje jako příklad služebníka evangelia a upozorňuje na mnohá utrpení, která musí snášet při naplňování svěřeného poslání.
Utrpení Ježíše Krista není třeba ničím a nikým doplňovat! Tato oběť byla jednou provždy podána Bohu, má neustálou platnost a nekonečnou cenu. Ani nejlepší člověk či nejvzornější světec nemůže k vykupitelskému utrpení nic přidat. Kristovo utrpení je dokonalé a absolutně dostatečné pro naši spásu. Díky Ježíšově smrti na kříži dostalo utrpení nadpřirozený smysl.
Chceme-li porozumět utrpení v našem vlastním životě, chceme-li získat křesťanský pohled na utrpení, pak je nutné dívat se na Kristovo křižování a to vždy s návazností na vzkříšení. Myslím, že my obyčejní lidé naše běžné utrpení už dále posvěcovat nedokážeme. Utrpení snad si přáli jen někteří světci : „Každý člověk musí trpět a umírat, avšak je-li živoucí součástí tajemného těla, jeho utrpení a smrt získá výkupnou moc díky božství toho, který je jeho hlavou. To je podstatný důvod, pro který si každý světec přál utrpení.“ (sv. Terezie Benedikta od Kříže).
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.