"Kdo přichází ke mně..."
"Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem." /Lk 14,26/
Za Ním musíme jít "bosí" a "nazí", doufat především v Jeho pomoc, než v pomoc od lidí, věřit více Jemu, než spoléhat na svět a vlastní síly. Jen v Jeho milost a lásku...
1. čtení: Rim 13,8-10
žalm: Žl 112
evangelium: Lk 14,25-33
Slova a divy, které Ježíš konal, probouzejí velký zájem lidu, který k němu přichází ze všech stran. a chtějí ho následovat. Ježíš jim vyjasňuje, jak náročné požadavky jsou kladeny na toho, kdo se chce stát jeho učedníkem. Rozhodnutí k následování Ježíše Krista musí být uvážené. Člověk musí zvažovat, zda jeho síly stačí na požadavky, které jsou na něj kladeny. Měli bychom ale pamatovat na to , že dokonce i Pán potřeboval posilu a pomoc , i na to, že to, co je nemožné u lidí, není nemožné u Boha. Ježíš přiznává, že ten , kdo se chce rozhodnout pro něho, nemůže mít na prvním místě jiné pány, jiné věci, majetek či osoby. Z Pánovy strany to není přemrštěný požadavek, neboť on je Boží Syn, a proto má právo vyžadovat to, co přísluší Bohu.
Ježíš si přeje, aby ho následovali svobodní a zodpovědní lidé, kteří přijímají všechny důsledky svého rozhodnutí . Následují-li Ježíše, zasahuje to celou jejich bytost, protože následování je záležitostí lásky. Není to láska slepá, nýbrž uvážená. Láska je velmi přísná podoba štěstí. Přísná, protože následování Krista vyžaduje věrnost, která musí být vystavována těžkým zkouškám. Při nich také my musíme doufat především jen v Jeho pomoc.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.