14.12.2019

Žalm 80 vychází z historie izraelského národa, který jde z egyptského otroctví na poušť, kde se odevzdává Božímu vedení. Bůh se stává jeho pastýřem. Vede své stádo do země zaslíbené. Cestou jej sytí zázračným chlebem z nebe a napájí vodou ze skály. Když jej pak přivede do země, kterou jim přislíbil, svou péčí jej proměňuje. Hospodin se během izraelských dějin často projevuje jako dobrý a starostlivý pastýř, ale tento titul se pro něj příliš často nepoužívá. Titul pastýře je vyhrazen tomu, který má přijít, Mesiáši. Přesto můžeme z jednání Hospodina vyčíst chování dobrého pastýře.

Být pastýřem bylo tradiční izraelské povolání. Pastýř hlídal ovce ve dne v noci proti zlodějům a dravé zvěři. Pastýř nejen ovce ochraňoval, ale také léčil jejich zranění a vyhledával jim potravu a vodu. Bible učinila službu pastýře symbolem Božích služebníků, a na některých místech dokonce Boha samotného. Na tato očekávání proroků navázal Ježíš, když představuje sám sebe jako dlouho očekávaného dobrého pastýře: „ Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.“ (srov. J 10,1-16 !!!).

S Ježíšovou smrtí na kříži nekončí poslání pastýře. Ježíš ho předává dál na apoštoly. Ježíš se obrací na Petra: „Buď pastýřem mých ovcí!“ (J 21,16). Učedníci mají bdít nad věřícími, hledat zbloudilé ovce a chránit je. Jejich úkoly a povinnosti jsou dány celou starozákonní tradicí i samotným Ježíšem jako dobrým pastýřem. Svůj úkol předávají dál a dál. Ježíš přichází, aby nás rozptýlené, hladové, prahnoucí, unavené a zoufalé ovce shromáždil a přivedl do Božího království. Jeho příchod se uskutečnil narozením v Betlémě, uprostřed pastýřů, jako kdyby tím chtěl vyjádřit: „Jsem jedním z vás, jsem také pastýř.“