19.12.2019

Alžběta a Zachariáš, oba věrní Hospodinu, dlouho žili bezúhonně v bezdětném, neplodném manželství. Boží příslib mateřství, který Alžbětu naplnil projevy radostného vděku, nebyl ani tak dokladem důsledku její trpělivosti, ale víry. Apoštol Lukáš, původním povolání lékař, ví své. I tehdy, když nás vzápětí seznamuje, jak tomu bylo s početím Ježíše u Panny Marie a jak bylo přijato poselství Boží skrze anděla Gabriela o blížícím se početí u obou žen. Zachariáš i Maria vystoupí s dotazy či námitkami „Jsem už totiž stařec a moje žena je v pokročilém věku.“ (v. 18); „Jak se to může stát, když muže nepoznávám?“ (v. 34) .

Odlišnost jejich přístupu k poselství, však můžeme vytušit z andělovy reakce. Zatímco v Mariině případě anděl trpělivě vysvětluje, u Zachariáše je jeho odpověď současně oznámením určité formy ‘trestu’: oněměním až do porodu slíbeného syna (v. 19-20). Maria poté pronáší slova, která se stávají programovou výzvou všem, kdo to s Bohem myslí vážně: „Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova“ (v. 38). Oba páry jsou postaveny před tajemství početí i zrození a svým postojem nám sdělují, že každá lidská plodnost vychází od Boha a každé dítě je zázračným darem Božím.