„Hle, poslouchat je lepší než obětní hod...
„Tu řekl Samuel: „Libí se Hospodinu zápalné oběti a obětní hody víc než poslouchat Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než obětní hod, pozorně rozvažovat je víc než tuk obětních beranů.“ /1Sam 15,22/
Srdce otevřené k naslouchání a ochota udělat pro druhého, co potřebuje, je více než dárky.
1. čtení: 1Sam 15,16-23
žalm: Žl 50
evangelium: Mk 2,18-22
V příběhu z historie šlo o Saulovo kralování. V několika bitvách porazil Pelištejce a dodal Izraelcům odvahy. Byli dobře připraveni chránit Izrael proti nepřátelům. Měli však mít stále na paměti, že nejde o to, jak silné mají vojsko, ale především o to, že je chrání Hospodin. Je-li s nimi Hospodin, nemusí se bát. Proto vždycky před tím, než šli bojovat, přinášeli Bohu oběť. Ne aby si ho koupili a on jim zařídil vítězství (tak to dělali se svými bůžky pohanské národy), ale proto, že tak vyjadřovali svou důvěru: „Věříme, že nám pomůžeš, vždyť nebojujeme pro zisk, ale proto, abychom chránili zemi, kterou jsi nám daroval a kde chceme v pokoji žít.“
Obětovat ovšem nemohl každý. Obětovat nesměl ani král. Rozhodl se však, že bude obětovat sám. Je přece král, může si to dovolit. Obětoval připravená zvířata na oltáři. Král v Izraeli měl být jiný. Ten měl být Božím služebníkem stejně jako každý druhý Izraelec a stejně tak musel Boha poslouchat. K přinášení obětí byli určeni jen kněží - jako třeba Samuel. Saul si tady přisvojil příliš velkou moc. A tím to prohrál. Samuel mu říká: „Neposlouchal jsi Hospodina, a to je tvůj konec. Mohl jsi dobře kralovat nad Izraelem, ale takhle se tvoje kralování skončí. Hospodin si už vyhlédl jiného, který bude dobrým správcem Izraele.“
Saul směl ještě vládnout. Ještě měl možnost ukázat, že lituje toho, co udělal. Jenže on si kraloval po svém a ne tak, jak po něm chtěl Bůh. Dostal za úkol bojovat proti Amálekovcům. To byl také národ, který zvlášť hanebným způsobem bojoval proti Izraelcům. Saul je měl porazit a všechnu kořist zničit - aby po nich nic nezůstalo. Jenže Saul si tento příkaz pozměnil. Když Amálekovce porazili, nejlepší kusy z jejich ovcí a krav a vůbec všechno, co se jim líbilo, si nechali. Jako nějací lupiči nebo zbojníci. Hospodin viděl, že si Saul i nadále bude dělat, co se mu zlíbí. Místo, aby Izraelce dobře vedl, tak je zle svádí. Hospodin litoval, že udělal ze Saula krále. A Samuel nad ním vyhlašuje soud – poslušnost je víc jak oběť ( srov. 1Sam 15,22).
Saul nějakou dobu ještě seděl na trůnu, ale Hospodin s ním už nebyl. Přestal být Hospodinovým služebníkem. Lid si uvědomil, kdo je jejich skutečným Králem a komu mají především naslouchat a podle jeho slov se řídit. Hospodin je svatý. Jeho lid hříšný. Stejně jako „zbytek“ světa. A proto Izrael musel být od svého hříchu očištěn – jinak by nemohl žít ve společenství se svatým Bohem. Proto Hospodin Izraelcům nařídil konat oběti za hřích, za provinění jednotlivců i celého společenství. Ty musí být vykonávány podle Božího slova; podle Božích nařízení. Modleme se proto: „Pane, prosíme, uč nás slyšet to, co nám říkáš. Slyšet a poslouchat. Ať dovedeme být trpěliví a nechceme, aby všechno bylo hned a vždycky po našem. Na tebe se přece můžeme spolehnout. Amen“
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.