Zásada „každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má“ se v evangeliu objevuje již v souvislosti s dvojím postojem učedníků ve vztahu k chápání Ježíšových podobenství. Princip, který se zdá na první pohled nespravedlivý, se ozřejmuje ve skutečnosti, jak se v následování Ježíše prohlubuje vztah mezi učedníky a Ježíšem. Čím je člověk pohotovější a věrnější v následování, tím více se zesiluje a prohlubuje společenství s Ježíšem. Zatímco věrní služebníci v podobenství o pánových svěřených hřivnách přijímají další odpovědnost za pánův majetek, služebník, který se strachoval a neinvestoval svěřený talent, je vyhoštěn z pánovy blízkosti. Ti z podobenství o rozsévači jako zrno zaseti v dobrou zemi, kteří slyší Boží slovo a je přijímají, bohaté plody přinášejí.
Je třeba se přičinit o hlubší poznání zjevených pravd. Řekl jim: “Neboť nic není skrytého, co by se nedalo zjevit, a nic se neděje tajně, aby to nepřišlo najevo.“ Pokud hojnost považujeme za něco, co k sobě člověk přitahuje, místo aby čekal, až mu bude dána rozmarným Osudem, což je požehnání nejisté a člověk nad ním nemá žádnou kontrolu, pak můžeme vidět, že Ježíš chápe téma v naprosto jiném duchu. Jednoduše chtěl zdůraznit důležitost naší vlastní zodpovědnosti při hledání hojnosti. Hojnosti všeho druhu, protože také úspěch je druh hojnosti. Také citové naplnění. Také přátelé. Přitahujeme je k sobě. Také je ale můžeme odpuzovat.
V negativních postojích, máme-li „vědomí chudoby“ je negativní síla. Naše očekávání v životě ať pozitivní nebo negativní určují ve velké míře bohatství nebo chudobu, úspěch nebo prohru, naplnění nebo zklamání, které v životě dostaneme. Podobně pokaždé když si přejeme, aby se něco stalo nebo abychom k sobě něco přitáhli, silou naší myšlenky nebo vůle, víry, naděje nebo lásky, je vyzařován paprsek. Pokud již máš vědomí, že žiješ v hojnosti, potom, jak řekl Ježíš, přitáhneš hojnosti ještě více.
Zásada „každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má“ se v evangeliu objevuje již v souvislosti s dvojím postojem učedníků ve vztahu k chápání Ježíšových podobenství. Princip, který se zdá na první pohled nespravedlivý, se ozřejmuje ve skutečnosti, jak se v následování Ježíše prohlubuje vztah mezi učedníky a Ježíšem. Čím je člověk pohotovější a věrnější v následování, tím více se zesiluje a prohlubuje společenství s Ježíšem. Zatímco věrní služebníci v podobenství o pánových svěřených hřivnách přijímají další odpovědnost za pánův majetek, služebník, který se strachoval a neinvestoval svěřený talent, je vyhoštěn z pánovy blízkosti. Ti z podobenství o rozsévači jako zrno zaseti v dobrou zemi, kteří slyší Boží slovo a je přijímají, bohaté plody přinášejí.
Je třeba se přičinit o hlubší poznání zjevených pravd. Řekl jim: “Neboť nic není skrytého, co by se nedalo zjevit, a nic se neděje tajně, aby to nepřišlo najevo.“ Pokud hojnost považujeme za něco, co k sobě člověk přitahuje, místo aby čekal, až mu bude dána rozmarným Osudem, což je požehnání nejisté a člověk nad ním nemá žádnou kontrolu, pak můžeme vidět, že Ježíš chápe téma v naprosto jiném duchu. Jednoduše chtěl zdůraznit důležitost naší vlastní zodpovědnosti při hledání hojnosti. Hojnosti všeho druhu, protože také úspěch je druh hojnosti. Také citové naplnění. Také přátelé. Přitahujeme je k sobě. Také je ale můžeme odpuzovat.
V negativních postojích, máme-li „vědomí chudoby“ je negativní síla. Naše očekávání v životě ať pozitivní nebo negativní určují ve velké míře bohatství nebo chudobu, úspěch nebo prohru, naplnění nebo zklamání, které v životě dostaneme. Podobně pokaždé když si přejeme, aby se něco stalo nebo abychom k sobě něco přitáhli, silou naší myšlenky nebo vůle, víry, naděje nebo lásky, je vyzařován paprsek. Pokud již máš vědomí, že žiješ v hojnosti, potom, jak řekl Ježíš, přitáhneš hojnosti ještě více.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.