31.1.2020

Dnešní úryvek z Markova evangelia obsahuje dvě podobenství o Božím království. První (4,26-29), které je ozvěnou podobenství o rozsévači, o němž jsme se zmínili ve včerejším Slovu na den, přirovnává Boží království k rolníkovi, jenž po zasetí čeká až do žní, jakou úrodu zrno vydá. Setba může představovat hlásání evangelia, jež je svěřeno učedníkům. Ježíš zde vyzývá k trpělivosti a k víře, že zrno bude působit svou vlastní vnitřní silou a přinášet plody pro člověka nepředvídatelným způsobem. A to v době, kdy se člověk nenaděje a dobu sklizně nijak uspíšit nemůže. Teprve až se ukáže zralý plod, až se tedy Boží království objeví v celé své síle, nastane doba žní. Což je narážka na poslední soud. Bůh vezme do ruky srp.

I my se na konci budeme moci podílet na sklizni výsledků vlastní práce. Ta sklizeň pak bude čímsi opravdu radostným, pokud budeme mít dostatek trpělivosti a ve víře budeme očekávat, že Otec nenechá naše úsilí přijít nazmar. Není v našich silách., abychom žeň uspíšili . To však nesmí umenšovat naši snahu. Nám byla svěřena úloha v rozsévání srna, v šíření evangelia. Není však na nás, abychom posuzovali výsledek vlastního úsilí, který mnozí z nás možná nespatříme. Také musíme mít na paměti, že konečná úroda není v naší moci, ale přitom věřit, že slovo přinese užitek. Avšak nikoli díky naší námaze, ale díky Boží milosti. To ovšem neznamená, že budeme utíkat před vlastní odpovědností.