2.2.2020

Bůh nepřichází jen k nějakým ideálním, či idylickým lidem. On v Ježíši Kristu přišel do tohoto našeho reálného světa, poznamenaného dobrotou i špatností, rozdělením, zlobou, chudobou, utiskováním a válkami. Bůh se rozhodl obývat naše (osobní) dějiny takové, jaké jsou, s veškerou tíží jejich omezení a dramat. Prokázal tak svoji milosrdnou a láskyplnou náklonnost k lidským tvorům. Jedno z biblických jmen pro Ježíše zní „Emmanuel“, což znamená „Bůh s námi“! A Pán je s námi nejen v našich těžkostech. On je s námi tam, kde se právě nacházíme. Ať už jsme „nahoře, anebo dole“, ať prožíváme radost, anebo starost, bolest, nemoc nebo dokonce umírání. Kristus na každého z nás čeká tam, kde právě jsme (i nyní když čteme tyto řádky). Nehledejme ho proto někde jinde, nebo „až někdy potom“.

Dnešní neděle lidově zvaná Hromnice (název vznikl kvůli svěcení svíček, které se rozsvěcely při modlitbě v "temných chvílích života", např. i při bouřce). Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8,12). Z dnešního kázání našeho pana faráře k Hromnicím vyjímám: „Díky světlu víry můžeme objevovat Boha, poznávat jeho lásku, ale také můžeme jasněji rozlišit různá pokušení a útoky zlého ducha. Kdo chce mít světlo víry, potřebuje Ježíše Krista. On je ten, který přišel, aby nám odhalil tajemství o Bohu, o odpuštění hříchů, o věčném životě, a o cestě, která k němu vede. Seznámit se s Ježíšovým učením je jako rozsvítit lampičku. Ale seznámit se s Ním je jako vstoupit do krásného, sluncem zalitého dne.