23.2.2020

Matoušově evangeliu předcházející 1. čtení Lv 1-18 obsahuje pokyny: „k svému bratru neměj nenávist v srdci, nemsti se, miluj svého bližního“ a motivaci k takovému jednání, shodnou s Ježíšovou: „Buďte svatí, poněvadž já…, váš Bůh, jsem svatý“. Zaměření k Bohu je vzorem mezilidských vztahů. Jeho slova zaznívají těsně před tím, než naučil své apoštoly (a tím i nás) modlitbě (Mt 6,9–13), učící pokoře a lásce, o odpuštění našich vin, podmíněné ovšem tím, že i my odpouštíme našim nepřátelům. Modlitba Otčenáše učí rozumět příkazu lásky k nepřátelům. Ježíš, který na kříži prosil: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí“ (Lk 23,34). Bude-li naše odpuštění nepříteli upřímné, hluboké, vpravdě křesťanské, pak se ho i Bůh dotkne svou láskou a my můžeme získat svou mírností a láskou přítele.

Můžeme přispět k proměně mezilidských vztahů a celé společnosti tím, že se nepřipojíme ke zlu, kterého se někdo dopustil na nás. Nenechme se v jednání s druhými vést tím, jak druzí jednají s námi, ale jak bychom chtěli, aby jednali s námi. Když se nenecháme pohltit tím, jak s námi jednají naši nepřátelé, a budeme mít před očima to, jak s nám jedná Bůh, najdeme i sílu k tomu jednat tak, jak nás On sám vybízí. Požadavky nastavit druhou tvář a milovat nepřátele jsou snad nejznámějšími větami Ježíšova kázání na hoře. Spojuje se s nimi otázka, zda vůbec můžeme podle nich jednat, ať už jako jednotlivci nebo ve společnosti, v církvi nebo v politickém životě. Po stránce literární jsou tato slova určitou nadsázkou. Bludný kruh násilí a odplaty je však třeba prolomit zřeknutím se protiútoku.

Svou velkou řeč Ježíš uzavírá výrokem, který nám otevírá horizont, čteme-li jeho slova s porozuměním osvíceným vírou: „Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Mt 5,48). Ježíš nás nevybízí k uskutečňování abstraktního ideálu mravní dokonalosti, ale k úplnému naplňování zákona Božího. Ten se projevuje jako „kompletní“ láska, jež je bezmezná a nerozlišuje. Tak, jak miluje Pán. Učení Ježíšovo je pro nás velkolepým příslibem: láska k nepříteli, která se zdá být na základě lidských schopností nemožná, se stává možnou díky následování Ježíše i díky daru milosti od Hospodina. Ona překypující spravedlnost, k jejímuž naplňování jsme povoláni, je naplněna láskou, v sobě shrnující celý Zákon (srov. Řím 13,10; Gal 5,14) a dávající našemu životu smysl.