„Což to není ten tesař, syn Mariin…?“
„Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?“ A byl jim kamenem úrazu.“/Mk 6,3/
Byl obyčejný. Syn, přítel, bratr, … pracoval v dílně… někdy špinavý, … smál se, plakal, trápil… soucítil, zajímal se o sousedy… (zkus sám/ sama domyslet, jak to asi skutečně tehdy vypadalo…)
1. čtení: 2Sam 24,2.9-17
žalm: Žl 32
evangelium: Mk 6,1-6
Ježíš se podle Marka znelíbil ve svém domovském městě Nazaret v očích obyvatel, kteří přišli na jeho kázání. Všichni byli naplněni hněvem, vyhnali ho z města a chtěli ho dokonce svrhnout se srázu hory dolů. Píše o tom i apoštol Lukáš a dodává: „Žádný prorok není vítaný ve své vlasti“ (Lk 4,24). Jako přísloví se traduje tato obvyklá pravda v řadě dalších obměn. Známe I naše přísloví: „Doma není nikdo prorokem“. Tak to skutečně bylo tehdy jako i dnes. Ježíšovi doma nedůvěřovali. Jak tedy mohl před jejich očima konat zázraky? Nazareťané, kteří se podivují jeho slovům, se zároveň nad Ježíšem pohoršují. Ježíš se zase pohoršuje kvůli tomu, že jeho krajané jsou nevěřící.
Položme si otázku: Proč právě křesťanské komunity jsou často na hony vzdáleny Božímu slovu? Jak je možné, že nevěřící mívají leckdy lepší znalosti o Bibli než věřící? Jak to, že hlasům „proroků“ dnes málokdo naslouchá? Bývá to i horší, protože tito dnešní „proroci“ zejména ti domácí jsou posmíváni, dehonestováni, vytlačováni na okraj společnosti a obviňováni z hereze. I na některých křesťanských komunitních webech jsou řazeny jejich blogy do pozadí.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.