„…bylo mu jich líto…“
„Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem.“ /Mk 6,34/
Bůh pomáhá tam, kde je to potřeba. Má s člověkem nekonečný soucit.
1. čtení: 1Kral 3,4-13
žalm: Žl 119
evangelium: Mk 6,30-34
Marek v evangeliu vypravuje, jak se po návratu ze své namáhavé misijní cesty unavení učedníci Ježíšovi shromáždili kolem něj, aby mu sdělili, co je ve světě potkalo. Ježíš je vyzývá k tomu, aby se spolu s ním vypravili na odlehlé místo u Tiberiadského (Galilejského) jezera (moře) a trochu si odpočinuli. Jejich poklid však nemá dlouhého trvání, protože mnoho lidí vypátralo, kam odchází a také tam na ně čeká veliký zástup lidu. Ježíš je pohnut soucitem, lituje jich ostatně jako už i předtím v mnoha jiných případech a věnuje se všem, kdo se shromáždili.
Lidé, kteří se vydali, aby viděli a slyšeli Ježíše, byli možná stejně jako mnozí z nás unavení ze všech nároků života, komplikovaných vztahů, někde uvnitř byli možná opuštění, zatížení strachem, zoufalstvím, možná spoutaní zlobou, záští, závistí… Ježíš na ně pohlíží se soucitem. Ví, že Jeho slovo má moc občerstvit, stát se světlem, osvobodit, dát naději… Že v něm je nový život a potřebuje ho slyšet každý. Proto k nim začal promlouvat. Ať jsi dnes kdekoli, vzpomeň si na Boha soucitného a milosrdného, Boha, který ví o tvé únavě a skleslosti, hledí na tebe s láskou a chce k tobě promlouvat. U něj je pravý odpočinek. Jdi a spočiň u něj.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.