„…neodmítej pomoc svému bližnímu.“
„Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu. Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí. Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva.“ /Iz 58,7-8/
Kdo lásku dává, dostává ji. Kdo léčí rány druhých, sám je uzdravován. V pomoci druhým je naše uzdravení.
1. čtení: Iz 58,7-10
žalm: Žl 112
2. čtení: 1Kor 2,1-5
evangelium: Mt 5,13-16
Čtyři verše z Izaiášovy 58. kapitoly, které byly vybrány, pocházejí z doby po návratu z babylónského vyhnanství a posvěcení obnoveného chrámu r. 515 před Kristem. Autor chce zdůraznit, že navenek probíhající bohoslužba, sama nemůže proniknout k Božímu srdci, dokud se v obci nebudou uplatňovat správné vztahy mezi lidmi. Žádná vnější obřadnost nemůže nahradit soucítění s druhým člověkem, schopnost umět se rozdělit s jinými, stát při těch, kdo nespravedlivě či násilím přišli o prostředky potřebné k životu. Prorok uvádí skutky milosrdenství, které znamenají před Bohem víc než třeba půst v předepsané dny.
Uvedeny jsou tři skutky těchto projevů. Lámat chléb hladovému. Chléb zde zastupuje sounáležitost, společenství, vyjádření vztahu přátelství. Druhý požadavek zní: popřát pohostinství bloudícím ubožákům, tedy přijmout bezdomovce. Také zde se jedná o víc než o pouhé ubytování, jde o domov, přijetí a uznání druhého člověka. Patří ke starému náboženskému přesvědčení, že v hostovi se s námi setkává sám Bůh. Obléci nahého je dalším uvedením víry do praxe, uznáním lidské důstojnosti potřebného člověka. Závěrečné napomenutí neodmítat pomoc svému bližnímu zdůrazňuje těsnou sounáležitost všech lidí před Bohem. Bohu záleží na správném zodpovězení této otázky solidaritou a pozornosti vůči druhým lidem. Správný postoj k druhému a skutek milosrdenství ověřuje v každé době náš skutečný vztah k Bohu.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.