11.3.2020

Včerejší úvaha nad úryvkem z Matouše nás mohla vést k poučení, že máme brat vážně nařízení “zákoníků” a farizeů” , ale že přitom máme dobře rozlišovat mezi tím, co říkají, a jejich jednáním (viz Slovo na den 10.2.2020) . Epidemie koronaviru nám k tomu dává skvělou příležitost. Naši “zákoníci” včera vyhlásili zásady a předpisy, podle nichž se v nejbližších dnech máme chovat my, obyčejní lidé a také my učedníci Kristovi, kdy se můžeme a nesmíme scházet. ( Jen když nás nebude víc jak 100 ). Bereme to vážně. Jde o naše zdraví a životy. Dnes ve středu po 2. neděli postní tedy sami pokračujeme v prožívání postní doby a připravujeme se jako vždy na každý den v modlitnách, v úvahách nad slovem Božím a nad úkoly služebníka, které nám svěřila církev.

A tu se objeví řada problémů. Bude nás v neděli na mši přítomno víc nebo míň jak 100. Neporušíme předpisy našich “zákoníků”, (nebo církevní) když se sejdeme, když si podáme ruce, se pokřižujeme svěcenou vodou, když budeme k sobě blíž jak 1,5 metru, když se na sebe usmějeme, když budeme šířit případnou kapénkovou infekci při modlitbách, zpěvu, když sníme z rukou kněze podávanou eucharistii? Nejsem starostlivá maminka synů Zebedeových. Nemám na mysli být “velký”, když jako lektor mám podle plánu číst 1. čtení. Uvažuji jen. Mám nebo nemám být vůbec přítomen? Mám se já bát o svoje zdraví či život, nebo snad postihu zákoníků? Rozhodl jsem se, že přijdu, abych četl.

Dnes si čteme v 1. čtení slova proroka Jeremiáše, který stělesňuje trpícího Služebníka. Je věrný svému povolání i národu. Z jeho vyznání vyzařuje důvěra v Boha. Vše co vykonal se plně uskuteční na pravém trpícím Služebníku – na Ježíši. Podle dnešního Matoušova evangelia putuje do Jeruzaléma a ví vše o svém budoucím utrpení a smrti. Jako Hospodinův Služebník jde dát svůj život jako výkupné, aby všem lidem, zotročeným hříchem, propadlým smrti, přinesl pravou svobodu. Já po všech úvahách nad dnešním Slovem mohu říci jen: “Pane, ty víš, co je lepší. Staň se to či ono tak, jak ty budeš chtít . Dej co chceš, kolik chceš a kdy chceš. Nalož se mnou, jak ty nejlépe rozumíš”. A své úvahy zakončit slovy z dnešního Žalmu 31: “ Do tvých rukou svěřuji svého ducha, Hospodine”. A dodávám: I tělo.