15.3.2020

Je 3. neděle postní. Kvůli pandemii koronaviru ji nemůžeme oslavit při mši svaté. Ale v žádném případě se nedopouštíme hříchu. Naopak, hříchem proti pátému přikázání a hlavně proti přikázání lásky k bližnímu by bylo, mše či jiné větší společné zbožné i světské akce se nevzdat. Naši soukromou bohoslužbu slova by nám však ani naši zákoníci zakázat nemohli. Zlo bylo vždy přítomné v lidských dějinách a zůstává v nich nadále. Je nanejvýš vhodné si tedy alespoň doma z Písma číst slova na tyto dny nouze od dávných biblických autorů se snahou se nad nimi zamýšlet a hledat cestu jak zlu čelit.

Už během exodu do zaslíbené země ( 1. čtení Ex 17,3-7) byl Boží lid sužován žízní – obvyklým průvodcem všech, kdo putují pouští - krajem zkoušky a očišťování. Lze jím projít pouze v síle víry. Reakci Božího lidu na žízeň vystihují slovesa “reptat”, “hádat se”, a “pokoušet”. Lidé přestávají věřit Bohu a propadají pochybnostem a skepsi: “Je Hospodin uprostřed nás, nebo ne?” Mojžíš se u Boha přimlouvá, vyprosí od něj životodárnou vodu, a dále nese tíhu nedůvěry lidu na sobě. Je předobrazem Krista, který na sebe bere hříchy celého lidstva. To nám potvrzuje apoštol Pavel ve druhém čtení ( Řím 5,1-2.5-8) . Ježíš nám svou smrtí získal ospravedlnění a usmíření. Jeho Duch Boží, kterého nám zanechal, byl vlit jako živá voda do našich srdcí jako Boží síla nového života.

Evangelista Jan nám v evangeliu předkládá zjevení hlubokého tajemství Ježíšova života ( Jan 4,5-42 -) “Rozhovor se samařskou ženou”. Příběh se odehrává v provincii Samaří. Samaří bylo za Ježíšových dní vklíněno mezi židovskou Judeou na jihu a Galileou na severu. Židé a Samařané byli v hořké rozepři, tak typické pro Blízký Východ, již více než 400 let. Zde se zastaví Ježíš, aby si odpočinul. Přichází samařská žena načerpat si trochu vody z Jákobovy studny. Ježíš učiní něco nemyslitelného – požádá ji o trochu vody a v zápětí jí nabízí svou jedinečnou živou vodu. Jedině Ježíš totiž může našemu srdci otevřít pramen prýštící do věčného života - Ducha svatého.A žena považovaná za hříšnici se zaraduje z toho, že jako opravdová misionářka může o tom vydat účinné svědectví.