21.3.2020

Písmo nám dnes přináší liturgii pokání. Přečtěme si též texty včerejší a Žalm 51 včetně odpovědi: “Chci lásku, a ne oběť !” Také zde jde o kající píseň Ozeáše, ta však neobsahuje výslovné vyznání viny a lítost. Prorokova výzva k obrácení nalezla u lidu Izraele pozitivní odezvu. Po válečné katastrofě se mnozí cítili jako nemocný člověk, který s důvěrou očekává uzdravení od Hospodina jako lékaře. Je si jist, že pomoc bude rychlá. Snažme se poznat Hospodina! Posluchači slibují, že budou činit, co od nich Hospodin očekává. Je však zjevný rozdíl mezi předsevzetím a činy. Poznání Boha pramení pro člověka z vědění o Bohu, o jeho přikázáních a jeho působení v dějinách.

Hospodin se cítí zklamán jednáním národa. V Božím jednání se projevuje odsouzení, které však není zaměřeno na zničení národa, ale na Hospodinem zamýšlenou změnu smýšlení. Následující verš stanovuje Boží měřítko a vyzývá k jednání podle něj: “protože chci lásku, a ne oběť, poznání Boha chci víc než celopaly”. Bůh vyžaduje lásku, a ne oběti (v.6), důvěru, a ne bezduché a pokrytecké zachovávání bohoslužebných předpisů. Dokud se národ omezuje na formální vykonávání bohoslužby, smíšené navíc s prvky jiných náboženství, zůstává Hospodin ve skrytosti. Je to Bůh, kdo od člověka požaduje vnitřní i vnější obrácení.
Ozeáš upozorňuje na přednost jednání podle Hospodinovy vůle před bohoslužbou.

Trestající Boží zásah je poslední možností k obrácení a k prosazení Bohem chtěného řádu světa. První část posledního verše našeho úryvku – chci lásku, a ne oběť – převzal evangelista Matouš. Na dvou místech jeho evangelia vyjadřují Ježíšův názor ve sporu s farizeji. Matouš uchovává původní záměr textu: ponižující jednání s druhými lidmi nelze nahradit plněním náboženských předpisů. Jedno z těchto míst zazní s nepatrnou změnou v překladu: “milosrdenství chci ne oběť” a připomíná text proroka Ozeáše . Následovat Ježíše znamená především vnitřní obrácení člověka, které je odpovědí na odpouštějící Boží lásku.