22.3.2020

Ježíš řekl: "Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě." (Jan 12, 46); “To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila” (Jan 1,5). Dnes naši pouť postní dobou ozařuje zvláštní světlo bohoslužby slova. Zve nás, abychom se hlouběji setkali s Pánem Ježíšem. Většina lidí žije ve tmě. Nikoli v té fyzické, ale v té duchovní. Toho, že žijí v temnotě, nebo přinejlepším v polostínu, si lidé většinou nejsou vědomi. Nejsmutnější však je, že ve tmě či příšeří žijí i někteří, kteří v Pána Ježíše Krista věří – tedy ti, kteří skrze víru mají kdykoli k tomuto životodárnému Světlu přístup.

Ježíš pokračuje podmínkou: „kdo mě následuje, nebude chodit (žít) ve tmě…“ Jsou mnozí, kteří v Pána Ježíše věří, ale nikdy neudělali rozhodnutí Pána následovat nebo z nejrůznějších důvodů Ježíše následovat přestali. Následování Pána Ježíše a život s Ním se neobejde bez víry v Něj a bez života podle Jeho slova. Ježíš se představil v chrámu jako „světlo světa" a uzdravil člověka slepého od narození. Jeho prohlášení i zázračný skutek se setkaly s odmítavým postojem farizeů. „Ježíš k nim opět promluvil a řekl: 'Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, ne¬bude chodit ve tmě, ale bude mít svět¬lo života.'" (Jan 8,12).

Vyléčený slepec z evangelia postupně přešel z temnoty do světla víry v Ježíše – v toho, který k němu mluví a který stojí před ním. Uvěřit, že nám někdo vrátil zrak, není až tak těžké. Uznat, že nám něco neznámého způsobilo zázračné uzdravení, k tomu už potřebujeme kus víry. Osobně se setkat s tím, který změnil náš život, vytrhl nás z temnot slepoty a převedl nás do jasu svého dne, k tomu je třeba víry hluboké. Právě o tu víru máme neustále usilovat. A když se před nás jako před tím slepcem Ježíš postaví a zeptá se: “Věříš mi a chceš pro mne žít?”, tak před ním padneme na kolena a svou víru mu vyznáme.