6.3.2020

S autoritou”dovršitele” Zákona vyžaduje Ježíš dokonalejší spravedlnost, než byla spravedlnost učitelů Zákona a farizeů. Z lidského hlediska nebylo tehdy možné žít vzorněji než oni. Ježíšova slova: “Ale já vám říkám” zdůrazňují jeho nepřekonatelnou moc. Takto se projevuje Mesiáš. On určuje podmínky pro vstup do Božího království. Ježíš požaduje vice než tehdejší soud. Už se nejedná o přesné zachovávání předpisů a zákazů, ale o nutnost zaměřit se na své srdce, z něhož vycházejí nejhlubší pohnutky našeho jednání. Matouš některé nežádoucí způsoby v úryvku evangelia vyjmenovává.

Žádný soud by se třeba nezabýval hněvem na druhého člověka. Hněv je však porušením Boží vůle a ohrožením práva bližního. Říká se: ”Jazyk zabíjí účinněji než meč.” Ale mnohem účinněji zabíjí myšlenka – a ne všechny zlé myšlenky jsou take vysloveny.
A Matouš připojuje výrok, který nabádá k usmíření. Ježíš zdůrazňuje, že smíření s bratrem je předpokladem pro smíření s Bohem.

Jestliže chceš být v Božím království, nevystačíš si se svou vlastní spravedlností. Musíš přijít k Bohu a u něj hledat spravedlnost, která ti umožní projít nebeskou bránou. Když Ježíš hovoří o spravedlnosti, která nestačí pro vstup do Božího království, nechce nás odradit od touhy po spravedlnosti. Chce přivést k poznání, že sami nikdy nemůžeme docílit takové svatosti a dokonalosti, která by nám umožnila vstup do Božího království. Tu nám může dát jen Bůh. Pane, děkuji Ti za Tvou spravedlnost. Děkuji Ti, že i když ta má není tak velká, jako ta, kterou se chlubili farizeové a zákoníci, ty mne přesto přijímáš.