13.4.2020

Proč asi Marie Magdalena setrvala v pláči u prázdného hrobu, zatímco učedníci Petr a Jan odešli (srov. včerejší Jan 20,1-9)? Můžeme se domnívat. Protože Ježíše více milovala. Nehnula se od Ježíše ani v den nejčernější. Její láska šla až za hrob,protože jí bylo více odpuštěno. Komu se málo odpouští, málo miluje. Jí ale Pán odpustil velice mnoho. Ona neměla nikoho a nic jiného než Ježíše. A ten je nyní mrtvý, popravený. Jeho pohřbené tělo, se však ztratilo. Co má taková žena dělat? Stojí tam, kde je naposledy viděla. Stojí u hrobu a přechází sem a tam. A právě jí se Pán Ježíš ukázal jako první. Vzkříšený není volně přístupný přirozenému zraku. Musí dojít k nepřirozenému prozření, aby v blízkosti prázdného hrobu byl Zmrtvýchvstalý spatřen. Ježíš sám podněcuje, iniciuje víru ve vzkříšení.

Setkání se Vzkříšeným vyvolává „přetlak radosti“. Pláč se mění v radost, strach v důvěru. Osamělost ve společenství. Důležitou součástí zrodu víry je tu osobní oslovení a rozhovor. Právě pláč se stane námětem k rozhovoru s osobami, které se objeví. Byli to andělé, nebo ženy a pak i sám Vzkříšený. Zůstala u hrobu a vzkříšený Pán Ježíš Kristus se jí ukázal. Ona první získala jistotu, že ani smrt nemůže zvrátit Boží lásku k ní, ani smrt nemůže ohrozit Boží dílo na zemi, ani smrt nemůže ublížit jí samé. Protože ten, kterého nejvíce milovala, zvítězil nad smrtí, je zde, je živý a mocný Pán, Spasitel a Král. A na světě není moci silnější než Jeho láska. Není zde zlo, které by přemohlo dobro. Na světě není nikdo silnější než Ježíš - Boží Syn, který jí nabídl přátelství, osvobodil od hříchu.

Láska k Ježíši a život ve společenství Božích dětí – takový program měla Marie Magdalena. Je příkladem pro nás všechny. Je odpovědí na tvoji otázku: "Pane, co mám dělat?". Marie jde za učedníky a povídá jim o své zkušenosti. Křesťanská církev se rodí z radostného, až živelného svědectví o novém životě, který dává Pán. Své přátelství nabízí i tobě. Chce tě milovat jako Magdalenu. Miluje tě takového, jaký jsi. Jméno Magdalena se od těch dob stalo symbolickým názvem napravených žen, které litují svých hříchů a činí pokání, které poznaly skutečně hlubokou lásku, jako do té doby nepoznaly. Lásku k Pánu Ježíši Kristu, který jim vynahradil všechno a stal se největší láskou jejich života.