2.4.2020

Praotec vyvoleného národa Abraham zaujímá v dějinách spásy jedinečné místo. Jeho povoláním se začíná uskutečňovat Boží záměr. V jistém smyslu je Abrahamův život ukazatelem základní orientace pro život každého člověka. Abraham je podle Písma otcem věřících. Je první ze všech, ten, na koho se díváme, abychom se naučili věřit. Jeho víra je stejného druhu jako ta naše. Abraham je otcem lidu, který nás učí víře. Je to člověk, který důvěřuje Bohu a nechává se od něho vést. První kniha Mojžíšova klade důraz na Boží zaslíbení a požehnání, ale také na Abrahamovu víru, která obstojí ve všech zkouškách.

Hospodin uzavřel s Abramem smlouvu.Vyzval ho: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno“ (Gn 12,1-2). Abram šel bez váhání. Začíná ve svých 75 letech nový život. Hospodinova smlouva s Abramem slibovala nejen zemi, ale také potomstvo: „Učiním, že tvého potomstva bude jako prachu země…“ (Gn 13,16). Když Abram dosáhne 99 let, Hospodin mu znovu opakuje zaslíbení a mění mu jméno Abram (otec vyvýšený) na Abraham (otec mnohých).

Bůh na svou smlouvu neustále pamatuje: „Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy ... Tak četné bude tvé potomstvo“ (Gen 15,5). A svatý Pavel o Abrahamovi píše: „Ačkoli už nebylo naděje, on přece doufal a uvěřil, že se stane otcem mnoha národů“ (Řím 4,18); odkazuje na víru, kterou Abraham uvěřil slovu Boha, který mu sliboval syna. Bylo opravdu třeba doufat, „ačkoli nebylo naděje“, poněvadž to, co Pán oznamoval, bylo nepravděpodobné. Byl přece již starcem skoro stoletým a jeho manželka neplodná. Bůh to však řekl a Abraham uvěřil a Abrahamova žena Sára porodila syna Izáka.
Abrahamova víra je cesta naděje, kterou se má každý z nás ubírat.