Já jsem dobrý pastýř.
Já jsem dobrý pastýř; znám svoje (ovce) a moje (ovce) znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život.
/Jan 10,14-15/
Boží slovo se šíří dál bez ohledu na to, že jej někteří odmítají. Tak se dostalo i díky sv. Vojtěchovi k našim sousedům. Svědčí to o jeho živosti, do které je zapojen každý hlasatel.
1. čtení: Sk 13,46-49 nebo Kol 1,24-29; 2,4-8
žalm: Žl 96
evangelium: Jan 10,11-16
K dnešnímu svátku sv. Vojtěcha čteme z Písma verše , které ozáří vzpomínku na jeho život. Svatý Vojtěch byl muž velké vize o jednotné Evropě na křesťanském základu. Věděl, že předpokladem k tomu je duchovní a mravní obnova národů, zde žijících. On nebyl politikem, byl knězem, biskupem, mužem víry a kultury. Ve svých 27 letech se v roce 983 stává pražským biskupem. S horlivostí káže a objíždí svou rozsáhlou diecézi. Leckde v atmosféře odporu pohanství proti křesťanství bojuje proti pohanským zvykům, otroctví, mnohoženství, krevní mstě, zlořádům a nekázni kněží. Po několika letech přechází do benediktinského kláštera v Itálii, následně pak se v roce 993 vrací do Prahy, kde zakládá benediktinské opatství na Břevnově, první mužský klášter u nás.
Potom ještě dvakrát opouští Čechy, když je sám ohrožován na životě. Koná v různých zemích Evropy misie mezi pohany. Na nátlak císařův, papežův i arcibiskupův se má znovu vrátit do Čech a ujmout se svého úřadu, ale mezitím Přemyslovec Boleslav II. panovník český v r. 995 vyvraždí celý Vojtěchův rod Slavníkovců, takže Vojtěchova cesta do Prahy je navždy zatarasena. Obrací se do Polska. Vypraví se na misie k baltickému kmeni Prusů, lidí divokých mravů. Naráží tu na nepřekonatelné překážky a posléze je místními pohany ve svých 41 letech zavražděn. Jeho živoucí příklad, jeho svatost, jeho mučednická smrt i to, co vyzářilo do Evropy z jeho břevnovského kláštera, dává z časového odstupu jeho zjevu velikost, která se staletími nezmenšuje.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.