Ježíš je Mesiáš.
Pochází-li totiž tento záměr nebo toto dílo od lidí, samo se rozpadne. Pochází-li však od Boha, nepodaří se vám ty lidi zničit. To by se pak o vás muselo říci, že se stavíte proti Bohu.
/Sk 5,38-39/
Radost, že směli pro evangelium trpět… Nechybí v naší zahlcené společnosti právě tento druh radosti?
1. čtení: Sk 5,34-42
žalm: Žl 27
evangelium: Jan 6,1-15
Lukášem vypravovaný příběh o uvězněných a v noci andělem vysvobozených učednících (Sk 5,17-26 „Slovo na den“ 22.4. - viz) má pokračování i v dnešním prvním čtení. Pobouřená jeruzalémská židovská velerada reaguje na pro ně ponižující situaci hrozným způsobem. Když se jí předtím podařilo „odstranit“ Ježíše, chce nyní fyzicky zlikvidovat i tyto uprchlé a znovu před jejich soud předvedené apoštoly. Po obhajovací řeči velmi váženého farizea Gamaliela, vyznačující se rozvážností a přesvědčivostí, však od zamýšleného krutého rozsudku je nucena ustoupit. Apoštolové jsou propuštěni na svobodu, ale předtím jsou – jako Ježíš – zbičováni. Za povšimnutí a zamyšlení stojí poznámka o jejich radosti, že pro Ježíše „…se jim dostalo té cti, aby nesli potupu pro jeho jméno“ (v.40- 41 ).
Pro apoštoly bylo nakonec Gamalielovo vystoupení příznivé. Princip nezasahování, který tento učitel Zákona navrhl: „je-li to nové učení od Boha, je marné se mu bránit, není-li, samo zanikne“, je často citováno jako vzor moudré rady. Toto kriterium je třeba znovu uvést v mnoha oblastech našeho života. Platí to především u nás v západním světě, kde se zdá, že všechno závisí na nás, a kde i v tom, co se týká Boha, vládne zákon zisku a výkonnosti. Musíme si opět osvojit smysl pro to , že Bůh neustále působí a že je přítomen při všech událostech. Musíme se stát pokornějšími, když se setkáváme s problémy týkajícími se spásy. Hlavním činitelem je Bůh a my jsme jen jeho malí spolupracovníci, jejichž úkolem je „nemařit“ Boží záměry a nevzpírat se jim, ale s pokorou poznávat Boží působení.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.