26.4.2020
Zůstaň s námi.
Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“
/Lk 24,32/
Jakmile Ježíše poznali, hned jim zmizel. On nechce být uzavřený jen pro někoho. Poznat Krista je závazek. Žene i mě dál? Chci se o něj dělit?
1. čtení: Sk 2,14.22b-33
Skutky apoštolů popisují události, které začínají sesláním Ducha svatého. Hned po něm vystupuje apoštol Petr a mluví veřejně o tom, co se vlastně stalo. Z jeho dlouhé řeči vybíráme některé části. Odvolává se na krále Davida (asi 1000 př. Kr.), který je vyobrazen jako vzor mesiáše.
žalm: Žl 16
Žalm lze vnímat jako modlitbu víry a naděje v mesiáše. Je to také naše vyznání naděje a víry?
2. čtení: 1 Petr 1,17-21
Pokračujeme ve čtení prvního listu Petrova. Autor povzbuzuje křesťany, aby vytrvali na cestě za Bohem. Jako on je svatý, i my usilujme o svatost a buďme svatí.
evangelium: Lk 24,13-35
Každý z evangelistů zdůrazní v závěru svého díla jiné akcenty. Lukáš vybral scénu dvou učedníků, kteří vše vzdali a zklamaní odchází z Jeruzaléma (60 stadií je cca 11 km). „Lámání chleba“ je označení Ježíšova gesta při poslední večeři a později slavené eucharistie.
Setkání dvou učedníků putujících do Emauz se vzkříšeným Ježíšem (Lk 24,13-35) představuje cestu víry v životě křesťanů. Když se k učedníkům Ježíš v podobě pocestného připojuje, zprvu ho nepoznávají. Dává se s nimi do řeči a pomáhá jim, aby porozuměli Božímu plánu a tomu, co se na něho ve světle Písma svatého vztahuje (v.27). Učedníci ho poslouchají a zjišťují, že se jejich srdce začíná rozhořívat. Zvou poutníka ke svému stolu. Když jim pak tento neznámý láme chléb, poznají, že je to Pán: „Vtom se jim otevřely oči a poznali ho“ (v.31). Víru můžeme oživit: rozmlouváním s Pánem, nasloucháním výkladu Božího slova, slavením eucharistie. Díky těmto třem věcem objevili radost a štěstí i učedníci spěchající z Emauz do Jeruzaléma, aby vše sdělili dalším učedníkům.
Z přípravy na dnešní kázání našeho pana faráře: Opat káže: „Bůh je nám stále nablízku, a to i ve chvíli, kdy se my od něho nesmírně vzdalujeme.“ Jednoho člověka to zaujalo a zeptal se, co tím myslel. Opat vyšel s mužem před kostel, stanul mu tváří v tvář a řekl: „Když se na mě díváte, jsem pro vás blízko. Ale když se ke mně obrátíte zády, a budete se dívat opačným směrem, budu pro vás rázem až na druhém konci světa. I když stále stojíme hned vedle sebe, můžeme si být velmi blízcí i velmi vzdálení. A tak je tomu i s člověkem a Bohem. Bůh stojí stále vedle nás. Ale jestli zakusíme jeho blízkost, záleží na tom, zda se k němu otočíme tváří v tvář.“ Víra je veliký dar. Je světlem, které ukazuje cestu do nebe. A záleží na nás, jak bude planout v našem životě.
Ano. Podle evangelisty Lukáše dva učedníci, kteří při cestě do Emauz vyslechli Ježíše, mluvili s ním a při „lámání chleba“ – tedy později zvaným aktem přijetí eucharistie – a podle známých Pánových gest Ho přitom definitivně poznali, uvěřili, že Pán je ze smrti vzkříšený a žije. Odhodili veškerý dosavadní smutek a zklamání, byli naplněni vírou v Krista, radostí a byli nabiti novou energií. Tu potřebovali k úprku zpět do Jeruzaléma asi 11 km vzdálenému, aby onu radostnou zvěst ještě za světla sdělili ostatním učedníkům.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.