27.4.2020

Dnes jsme v Janově evangeliu svědky rozhovoru Ježíše s velkým množstvím lidí (zástupem), kteří ho usilovně hledají. Zástup předchozí den zažil s Ježíšem velikou událost. Rozmnožení jídla pro nasycení pěti tisíc lidí. A to z pouhých pěti chlebů a dvou ryb. A okamžitě ho chtěli provolat Králem. Ježíš, který vidí do srdce člověka, odrývá jejich motiv: „Hledáte mě, ne proto, že jsem udělal znamení odkazující na to, že jsem přišel od Boha. Ale protože jste z toho měli užitek. Najedli jste se.“ A pak je vyzývá, aby raději hledali pokrm zůstávající pro život věčný. Ten on sám nabízí, protože mu k tomu dal Bůh pravomoc. V rozhovoru ovšem dav klade Ježíši odvážnou otázku: „Co máme dělat, abychom konali skutky Boží? Jinými slovy: co můžeme ovlivnit, abychom na tom před Bohem byli dobře?“

A Ježíš jasně odpovídá: „Věřte ve mně. Věřte, že mě poslal Bůh. To je to jediné, co si Bůh přeje: důvěra ve mně.“ To je ten jediný „skutek,“ který Bůh žádá. Ježíš požaduje přilnutí k Božímu plánu a „víru v toho, koho on poslal“ (v. 29) a s vírou se přimknout k Ježíši. Toto otevření se ve víře dává těm, kdo hladoví, chléb, který nikdy nepomíjí, život, který nikdy nekončí. Mnohdy to, tehdy i dnes, většině lidí nestačí. Totiž víra, že ke spasení stačí pouze Ježíš. Že proto nemají nic více dělat, protože vše podstatné už Bůh v Kristu pro člověka udělal. Jen pokorný člověk umí přijmout svoji záchranu v Kristu nezaslouženě a zadarmo. Bůh Otec lidem nyní nabízí daleko důležitější „chléb“. Pravý chléb! Chléb sestupující z nebe, který dokonce dává světu život.