28.4.2020

Pokračování včerejšího „Slova na den“ z Janova evangelia o pravém „Chlebu života, který sestoupil z nebe“ (viz), nás opět vede k dialogu mezi Ježíšem a početným zástupem lidí, kteří ho hledají. Požadují od něj nové záruky, aby mu mohli uvěřit (v.30). Zázračné rozmnožení chlebů nestačí – lidé chtějí nějaké zvláštní znamení, které by zastínilo všechno, co už Ježíš vykonal. Ježíš vyžaduje bezpodmínečnou víru v to, co koná, kdežto zástup zakládá svou víru na mimořádných zázracích, které může vidět na vlastní oči. Zástup chce vidět nové zázračné seslání many (nebeský pokrm - viz Žalm 78, 24-30), aby mu uvěřili. Ale Ježíš přece novou manu opravdu přináší. A je to mnohem vznešenější pokrm než ten, kterým se sytili otcové na poušti. Všem lidem totiž přináší věčný život.

Pravým pokrmem však není mana, kterou dal izraelskému národu Mojžíš a Zákon, jak se domnívali Ježíšovi posluchači, ale to, co dává lidem Otec skrze svého Syna. To je tedy ten „pravý chléb, který sestupuje z nebe“ (v. 33). V jistém okamžiku se zdá, že zástup konečně pochopil: „Pane, dávej nám ten chléb stále!“ (v. 34). Ve skutečnosti si však lidé neuvědomují hloubku své prosby a jsou od pravé víry velmi vzdáleni. Ježíš proto zabraňuje jakémukoliv nedorozumění a upřesňuje“: „Já jsem chléb života! Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět.“ (v. 35). On sám je tím darem, který Otec nabízí každému člověku, a Slovem, kterému máme uvěřit. Ten kdo k němu přilne, vtiskuje svému životu pravý smysl a otevírá se vlastnímu štěstí.