6.4.2020

Když dnes v prvním čtení budeme naslouchat slovům proroka Izaiáše o blížícím se příchodu vyvoleného Hospodinova milovaného Služebníka , otevrou se nám oči a v popisované postavě se nám zjeví obraz Krista. Neboť on je to světlo, které přišlo na svět, aby nás slepé osvítilo a spasilo. Tak budeme opravdu upřímně a nahlas opakovat odpovědi na verše v následujícím žalmu. S vědomím, že Ježíš je ten pravý trpící Služebník a Osvoboditel, který byl povolán a poslán , aby přinesl lidstvu spásu a vyvedl je z vězení hříchu. Snadno se pak přeneseme k účasti na večeři do společnosti ze smrti nedávno vzkříšeného Lazara a jeho sester Marie a Marty, kam nás pozve evangelista Jan.

Večeře v Betanii byla předzvěstí poslední večeře Páně. Měla posvátný charakter. Vyjadřovala díkůvzdání za dar života. Tento rozměr byl při této večeři ještě prohlouben přítomností Lazara. Setkání života a smrti je tušením toho, že Ježíš má před sebou stejný úděl jako Lazar. Do popředí vystupuje Marie a její tiché gesto lásky a úcty, která nepočítá a neodměřuje . Vonný olej , který Marie vylila na Ježíšovy nohy, byl skutečně vzácný a drahý. Protiváhou Mariiny dokonalé odevzdanosti a ochoty, je tu bídná hamižnost Jidáše, který je rovněž na večeři. Mariino srdce se otevřelo láskou k Bohu, zatímco srdce žalostného Jidáše se nenapravitelně uzavřelo do své vlastní ubohosti.