12.5.2020

Z Janova evangelia čteme dnes o části Ježíšovy rozmluvy s učedníky při poslední večeři. Ježíš se s nimi loučí, povzbuzuje je a vysvětluje, že je opustí a vrátí se k Otci. Odkazuje jim „pokoj“, jehož obsahem jsou ta dobra, která člověku může dát jen Bůh a kterými disponuje Ježíš. Proto mají učedníci překonat svůj strach a neklid a upevnit se v důvěře k Ježíšovi, protože oním „pokojem“ je on sám. Ježíš předpovídá učedníkům, že bude muset brzy projít branou smrti, aby – až ten okamžik nastane - nezakolísali ve víře a aby jim dokázal, že se to, k čemu zanedlouho dojde, nevymyká Božímu plánu spásy. Pán Ježíš naplnil i naše srdce svým pokojem a spolu s Otcem a Duchem svatým přebývá v našem nitru. To je pramenem pravé jistoty a síly: Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?

Chceme-li dosáhnout pokoje, musíme vnitřním zrakem víry hledět na Boha, přítomného v našem životě, a celým svým srdcem, zraněným tím, že ho dosud nevidíme tváří v tvář, po něm toužit. Pokoje můžeme dosáhnout, když pochopíme a přijmeme, že v tajemství Boží nepřítomnosti, přítomnosti, mlčení a utrpení i v tajemství kříže se nejvznešenějším způsobem zjevuje Boží láska a svědectví lásky, kterou k němu chováme my. Přemýšlíme o tom, když dnes čteme Žalm 145. Můžeme se i modlit: „Pane, ty víš, jak toužíme po pokoji a jak usilovně se jej snažíme dosáhnout. Uznáváme však, že ne vždy hledáme na správném místě. Často se necháváme inspirovat světem a chtít špetku pokoje, abychom „měli pokoj“, nemuseli se namáhat a nic nás nezneklidňovalo.

Hledáme zkrátka pokoj, o který usiluje tento svět – pokoj, v němž nemá místo kříž -, a proto se vyhýbáme těm, kdo nás vyrušují, odmítáme přijmout ty, které nedokážeme trpělivě snášet, štítíme se toho, co je nám nepříjemné, a zavíráme oči před utrpením lidí žijících kolem nás. Vždyť jak bychom mohli žít v pokoji, kdybychom se dostatečně nebránili před druhými lidmi, nebo žili ve stálém vnitřním napětí? Pane, ty víš, že velmi často z těchto a mnoha dalších pokušení, která nám zpříjemňují život a způsobují, že odvracíme svou tvář od tebe, který jsi pramenem našeho pokoje, a zapomínáme na tvá slova, která jsou základem pravého a věčného pokoje. Pane, dej, ať i mé vystrašené srdce zaslechne tvůj hlas, a uč mne kráčet po tvých cestách, vedoucích k tvému pokoji.“