13.5.2020

V úvodu dnešního úryvku ze „Skutků apoštolů“ (Sk 15,1-6) najdeme otázku, která velmi zajímala a zneklidňovala první učedníky: Je nutné, aby se člověk pro dosažení spásy musel dát obřezat? Pavel a Barnabáš v té době, kdy ještě působili v Antiochii, tvrdí, že ne. Bylo proto přijato rozhodnutí, odebrat se do Jeruzaléma k projednání tohoto problému. Cestou tam Pavel s Barnabášem vyprávějí o svých apoštolských úspěších během evangelizace, kterou právě dokončovali, čímž působí „všem bratřím velikou radost“ (v. 3). Obracejí se i na církevní obec (v.4), kde se rovněž setkávají se stejnými námitkami, které se díky věřícím pocházejícím z farizejských kruhů dostaly až do Antiochie.

Pro židy má Mojžíšův zákon věčnou platnost, a tudíž má být podle nich zachován také těmi, kdo se obrátili z pohanství. Proto se koná setkání apoštolů a starších , kteří nesou zodpovědnost za církevní obec a následně svolán slavný „Jeruzalémský koncil“, první oficiální shromáždění všeobecné církve, jehož úkolem je vyřešit tuto závažnou otázku, na níž záviselo šíření Božího slova v pohanském prostředí. Význam této události je nedozírný a výsledky „Jeruzalémského sněmu“ jednoznačně pozitivní. Více se o něm dozvíme z prvního čtení „ze Skutků apoštolů“ zítra, ve čtvrtek po 5. neděli velikonoční. Nám je ještě předtím po vyslechnutí obou dnešních čtení uložen úkol zamyslet se: Obřezat nebo odřezat?