14.5.2020

Při včerejší bohoslužbě slova jsme byli vyrozuměni, že do Jeruzaléma bylo svoláno první oficiální shromáždění všeobecné církve, jehož úkolem bylo vyřešit závažné otázky, na nichž záviselo šíření Božího slova v pohanském prostředí. O průběhu a výsledcích tohoto Jeruzalémského sněmu, jehož se zúčastnili a se svými projevy vystoupili ti nejvýznamnější představitelé prvotní církve, jako byli apoštolové Petr, Pavel a Jakub, se všechno dozvíme samostatně při zamyšlení nad textem ze „Skutků apoštolů“ 15, 7-21. To proto, že dnes je bohoslužba slova věnována svátku apoštola Matěje a k jeho oslavě čteny úryvky z jiného místa „Skutků“ (Sk 1,15-17.20-26). Jak zde čteme, je Matěj znám jako ten, po jehož volbě ve dnech, které dělily Nanebevstoupení od Letnic, měl nahradit zrádce Jidáše.

Měl to být „některý z těch mužů, co s námi chodili po celou tu dobu, kdy Pán Ježíš mezi námi žil, od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat, aby jeden z nich se stal spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání“ říká Petr (v.21-23). Los mezi dvěma kandidáty padl na Matěje. Z řeči svatého Petra dále vyplývá, že náleží ke sboru dvanácti ustavenému Kristem, aby pokračoval v jeho poslání. Jeden ze dvanácti apoštolů odpadl a bylo nutno ho nahradit; nový Boží lid je postaven na dvanácti apoštolech, jako dávný Izrael pochází z dvanácti synů Jakubových. O Matějově dalším životě nevíme nic určitého, podle řecké tradice hlásal evangelium v turecké Kappadocii a zemřel mučednickou smrtí. I k němu tedy jistě mluvil Ježíš s láskou a o lásce tak, jak čteme dnes z Janova evangelia a jak zpíváme v Žalm