15.5.2020

První shromáždění všeobecné církve na Jeruzalémském sněmu, o němž jsme četli v minulých dnech ze Skutků apoštolů, skončilo s velmi pozitivním výsledkem. Byla zvolena delegace kompetentních zástupů církve, která předá dopis věřícím v nově vznikajících křesťanských společenstvích okolních zemí (v. Sk 15,22-31). Úkolem delegace je důkladně vysvětlit obsah rozhodnutí sněmu včetně významných dodatků svatého Petra a Jakuba (v. Sk 15,7-21) , aby věřící pochopili jejich pravý význam a nebrali je jako nějakou zátěž. Koncil podpořil dosavadní styl evangelizace prováděný v Antiochii apoštolem Pavlem a Barnabášem. Závěry sněmu vyvolaly radost tamních křesťanů a Antiochie se nyní stává novým centrem šíření evangelia a výchozím bodem apoštolských cest svatého Pavla.

Vládne zde atmosféra radosti a nadšení z toho, jak mohutně se šíří evangelium, které výmluvně hovoří o tom, že křesťané tehdy považovali úkol šířit radostnou zvěst spásy mezi všemi národy jako životní nezbytnost. Dnes tomu tak zjevně není. Snad je to i tím, že není dost lidí, kteří by – jako Pavel a Barnabáš – „nasadili svůj život pro našeho Pána Ježíše Krista“ (v.26)? Hledejme vysvětlení též v dnešním Janově evangeliu. Ježíšova láska – „Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás“(v.12)„ je vzorem pro všechny jeho učedníky, nespočívá jen v ochotě obětovat svůj život, ale projevuje se také jako vztah hlubokého přátelství a bratrství. Položit svůj život neznamená jen „umřít“ za své bratry, ale například „jen“ udělat něco pro to, aby se ,můj bližní stal alespoň o trochu šťastnější.