24.5.2020
Ať Boha velebí, že je křesťanem.
Radujte se, že máte účast na utrpení Kristově, abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení. Když musíte snášet urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, to je Duch Boží.
/1 Petr 4,13-14/
Podobně jako ve společnosti, i v Církvi mohou být různé názory, různé proudy. Nás však spojuje očekávání Daru, který vychází z Otce i Syna. Právě to ať nám dodává sebevědomí a sílu, abychom dovedli snést různost druhých.
1. čtení: Sk 1,12-14
Svatý Lukáš píše Skutky apoštolů jako druhou část svého díla. Plně tak navazuje na již vyřčené skutečnosti o Ježíši a jeho životě ze svého evangelia. Proto je také úvod do Skutků krátký a jen letmo připomíná Ježíšovo nanebevstoupení. Nyní apoštolové očekávají zatím pro ně neznámý dar Ducha svatého.
žalm: Žl 27
Naděje a modlitba se snoubí v dnešním žalmu. Připojme se k žalmistovi a prosme o dary Ducha svatého i pro nás a naše společenství, farnost, rodinu…
2. čtení: 1 Petr 4,13-16
Ve čtení listu navazujeme na minulou neděli. Také dnes autor povzbuzuje zkoušené křesťany. Našemu textu předchází verš: „…vůbec se tomu nedivte, když musíte procházet očistnou výhní…“. Všimněme si v textu důrazu na Ducha svatého.
evangelium: Jan 17,1-11a
Sedmnáctá kapitola Janova evangelia patří mezi nejzásadnější texty Nového zákona. Ježíš s učedníky ukončil poslední večeři a v jejím závěru se modlí. Jak bylo zvykem, začíná modlitbu díkem za to, co Bůh učinil (většina námi čteného textu). Pak navazuje prosba (verš 9 a dále) za učedníky, jednotu mezi nimi… Po této modlitbě Ježíš odejde do Getsemanské zahrady a vydá se na cestu vlastního obětování se.
Sedmá neděle velikonoční, kterou dnes slavíme, má zvláštní ráz. Stojí mezi Nanebevstoupením Páně a Sesláním Ducha Svatého. Učedníci, o nichž jsme ve čtvrtek četli při bohoslužbě slova, šokováni zírali na odchod Ježíše vzhůru k nebesům. Jako by se stali sirotky. Předtím to bylo všechno nádherné, být v blízkosti Ježíše, který všecko o všem věděl a vždy všecko řešil a vyřešil. Mohli se ho na cokoli zeptat. A najednou je pryč! Ježíš je opustil a Duch svatý ještě nepřišel. Tu se objevili „dva muži v bílém rouchu“. Jsou to jistě andělé, poslové Boží. Bůh je poslal se vzkazem, aby jen tak do nebe nehleděli a věnovali se něčemu užitečnému. Třeba se domluvit co dál, jak plnit to, co jim Ježíš uložil. Jít do celého světa a kázat radostnou zprávu o vzkříšení a nanebevstoupení Ježíše.
Učedníci pochopili. Sešli s Olivové hory, odkud Nanebevstoupení Páně pozorovali, a odešli do Jeruzaléma se modlit. Těchto deset dnů mezi oběma událostmi jakési prázdnoty a očekávání má svou obdobu v našem životě. Právě do těchto chvil zaznívají slova Ježíšovy modlitby před svým utrpením za učedníky, za ty, kdo přijali jeho slovo a uvěřili, že vyšel od Otce. I pro nás platí, že Ježíš „už není ve světě“, že odešel k Otci, ale my ve světě zůstáváme. Dokonce jsme do něj vysláni, abychom o Kristu vydávali svědectví, a podíleli se tak na jeho poslání, aby byl oslaven v nás – stejně jako on oslavil svým životem a obětí Otce a ten oslavil ve vzkříšení a nanebevstoupení Syna. A to nejhodnotnější co Otec svěřil Synu a on to předal lidu jako cenný dar - je život věčný.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.