4.5.2020

Dnešní první čtení nám umožňuje poznat, jak obtížně se židokřesťanské kruhy vyrovnávaly s tím, že se církev křesťanů otevírá pohanům. Dokonce sám Petr, věrohodná hlava církve, se musí důkladně a trpělivě obhajovat a vysvětlovat, proč dospěl k tomuto tak odvážnému kroku. Je mu některými farizei vytýkáno, jak si mohl Petr a učedníci Ježíšovi dovolit někoho z pohanů pokřtít, aniž by ho předtím nechali projít obřady uvedení do židovského společenství? Celý spor se totiž zakládá právě na tomto problému: je možné být křesťanem, aniž by člověk musel přijmout judaismus? Petr chápe, že slovní argumenty nemají dostatečnou sílu, aby přesvědčily jeho odpůrce, a proto raději vypráví o tom, co se skutečně stalo.

V jeruzalémském církevním společenství vládne upřímnost. Pravé bratrství a otevřenost vůči působnosti Ducha svatého. Nejsou sice zcela odstraněny všechny překážky, protože přesvědčení a ustálené zvyklosti některých lidí není snadné jedním rázem změnit, ale výsledek je přijat s uspokojením a nelíčeným překvapením.: „Tedy i pohanům dal Bůh, aby se obrátili a tak došli života!“ (v. 18). Sled všech těchto událostí – nepochybně v Boží režii – otevřel cestu hlásání evangelia pohanům. Nejjistější zárukou, že je to správné, je věrohodné svědectví apoštola Petra.