5.5.2020

Když jsme se v těchto dnech při čtení ze“Skutků apoštolů“ seznámili s vývojem počátků působení církve v Jeruzalémě, zejména po promluvě vedoucího církevního činitele apoštola Petra, dospíváme dnes k informacím o důsledcích, které vyplynuly zejména z otevřenosti přístupu tehdejší církve k evangelizaci pohanů. Petrova výzva „obraťte se“ směřuje k nápravě chování a polepšení života nejen židokřesťanů v Jeruzalémě. Jedná se též o příslušníky jiných národů. Evangelium má totiž dosáhnout až „na konec země“. Nabídka spásy je určena všem lidem, tedy i pohanů. V době kdy v Jeruzalémě nastalo první pronásledování křesťanů (po ukamenování Štěpána), mnozí učedníci se rozptýlili do sousedních zemí. Stávají se z nich misionáři.

Antiochie, která se nachází v severní Sýrii, blízko Středozemního moře, se stává ohniskem misijní činnosti mezi pohany. Zde také lidé nejdříve začali vnímat Ježíšovy učedníky jako něco nového, co se vymyká tradičnímu židovství a co má svou vlastní identitu, a začali pro ně používat nové jméno – křesťané. Jeruzalém je však neustále bdělý a vznáší vůči křesťanskému společenství v Antiochii podobné výhrady jako vůči Petrovi. Jak se dnes dočteme ze Skutků, se do Antiochie vydává „inspekce“. Naštěstí je vybrán Barnabáš, muž čestný a spravedlivý, „plný Ducha svatého“ (v. 24), schopný rozumět cestám, kterými se Duch ubírá. Když se v Antiochii obeznámí se situací, povzbuzuje tamní křesťany, aby v započaté cestě vytrvali.

Písmo se o Barnabášovi vyjadřuje s velkými sympatiemi jako o tom, který dokáže rozpoznat směr, jímž se ubírají dějiny spásy, a který chápe, že působení Ducha svatého, je nutno podpořit apoštolskou prací. Vrací se proto pro Pavla (Šavla), který zázrakem prozřel, postupem času dozrál pro veliké misijní dílo a přivádí ho do živé a dynamické atmosféry křesťanského společenství v Antiochii.