6.5.2020

Ze Skutků apoštolů i dnes ve čtení pokračujeme. Z kapitoly 12 nazvané „Herodovo pronásledování“, jsme se dozvěděli, jak král Herodes, v té době panující, krutě zasahoval proti některým bratřím. Nevyhýbal se ani popravám. Jakub byl odsouzen a sťat mečem. I Petr byl uvrhnut do vězení. Odtud však byl zázračně andělem vysvobozen. Nakonec však Herodes sám zemřel krutou smrtí „rozežrán červy“ ( v. Sk 12,23) . A Boží slovo se dále šířilo a rozrůstalo (v. 12,24). Na pozadí obyčejných lidských dějin se odehrávají Boží dějiny šíření Božího slova po celém světě. Antiochijské společenství křesťanů,o němž jsme četli včera, je plné života. V jeho středu jsou proroci a učitelé, kteří dokáží rozpoznávat nečekané Boží záměry a vysvětlovat Boží slovo.

Když se Barnabáš a Pavel spolu s Janem (Markem) vrátili do Antiochie, chystají se evangelizovat velkoměsto s přibližně pěti sty tisíci obyvateli. Avšak Duch svatý má pro ně jiné poslání a vyčleňuje je ke zvláštní službě evangelizace v dalších zemích. Ti, kteří byli po modlitbách a postu pověřeni dát jim to najevo, vložili na ně ruce, což je znamení pro odevzdání se Duchu svatému a výrazem spoluzodpovědnosti: už od počátku chápe církev misijní poslání jako dílo Ducha svatého, k němuž je pozvána a na němž spolupracuje. Církev, která se modlí a postí, musí dobře rozlišovat, co má dělat a dbát na to, aby celé její působení bylo v co největším souladu s působením Ducha svatého. Učedníci tedy poslušně odchází hlásat Boží slovo na Kypr.