7.5.2020

Také podle včerejšího čtení ze „Skutků apoštolů“ byli popřední učedníci Kristovi pověřeni evangelizováním. Působením Ducha svatého posláni na Kypr. Šlo především o Šavla, který od té chvíle je nazýván výlučně římským jménem Pavel. Ten přestává vystupovat pouze jako Barnabášův spolupracovník, ale stává se hlavní postavou celé výpravy. Autor „Skutků“ Lukáš se v záznamu jedné Pavlovy řeči až v Pisidském kraji zcela zaměřuje na Boží slovo, hlásané při jednom liturgickém shromáždění v městské synagoze. Toto Pavlovo kázání vykazuje shodné rysy se slovy, jimiž představoval své poslání sám Ježíš ( srov. Lk 4,16-20 ). Pavel vychází z významných událostí dějin spásy a soustřeďuje se na postavu krále Davida, která byla spojena s příslibem příchodu Spasitele.

Dějiny Izraele představuje apoštol jen velmi stručně, protože všechno musí směřovat k tomu, jenž je „dovršením“ Božího zaslíbení. Pavlem je bezprostředně před kázáním o Janově křtu připomenut Ježíš, který zde vystupuje jako dokonalý plod celých dějin Izraele a jako dokonalý dovršitel nadějí vyvoleného národa. Pavlova slova vyvolají nadšenou odezvu. Plyne z ní poznání, že židovská společenství žijící v té době v nejrůznějších částech Římské říše, jsou dobře připravenou půdou, ochotnou přijmout poselství prvních křesťanských misionářů. Spojují je tytéž dějiny a tatáž zaslíbení a jsou stejně dobře organizována, což napomáhá rychlému šíření radostné zvěsti evangelia. Můžeme se těšit nadějí, že situace by mohla být obdobná v té době tam jako i dnes u nás.